Listopad 2011

Perfect Days - I ženy mají své dny

13. listopadu 2011 v 11:36 | Verúča |  The best
Obsah: "Nechápu, jak mi za rok může být pětačtyřicet, když pořád ještě nevím, čím chci být, až vyrostu." Existenciální otázku hlavní hrdinky přetavila režisérka Alice Nellis v originální komedii, jejíž hlavní hrdinka nestihla dospět.
Celý příběh začíná čtyřiačtyřicátými narozeninami Eriky (Ivana Chýlková), která sice nedostane největší kytici, jakou si dovede představit, zato ale pěkné přáníčko od své bývalé švagrové (Zuzana Bydžovská), trapný vzkaz v rozhlasovém pořadu od bývalého manžela (Bob Klepl), krém na vrásky od homosexuálního kamaráda Richarda (Ondřej Sokol) a dárkový striptýz od své nevyzpytatelné matky (Zuzana Kronerová). Přáníčko si doma vystaví, při vzkazu se - ač sama sebe proklíná - dojatě rozpláče a dárkového striptéra jí okamžitě přebere Richard. Takhle vypadá úspěšný život Eriky Oskarové, hvězdy televizního pořadu "Před a po". Přitom Erika má skoro všechno - vlastní pořad, vyhlášený kadeřnický salón, velký byt s terasou a svobodu, ale s každým přibývajícím rokem víc a víc touží po tom jediném, co nemá - a to je dítě. Erika tedy nastolí plán "Dítě" a pustí se do něj se stejnou vervou, se kterou budovala jak svůj podnik, tak své vlastní já. Jenže některé věci se nalinkovat nedají, například mladičký barman Adam (Vojta Kotek).


Můj názor: Jo, hodně se mi tenhle film líbil Vážně jsem se bavila, od začátku do konce. Těšim se až bude celej film někde ke stažení, protože mam ráda filmy tohohle typu. Občas jsem teda svoji pozornost stočila na kámošku, která odešla ze sálu a vrátila se s bruslema, což mohlo vypadat divně, ale co je komu do toho. Takže film hodnotím hooodně kladně a určo doporučuju :)))))

Jsem zadanej ale hledám holku

4. listopadu 2011 v 18:04 Diary
Takže asi takhle, udivuje mě to, že zadanej kluk mi i přesto, že má svoji ošklivou přítelkyni, tak píše MĚ, zdraví MĚ a celkově se o mě pořád zajímá. No chápete to? Já ne. Možná bych byla radši, kdyby mě ignoroval, protože ani vlastně nechci, aby se na mě kdokoliv díval, protože mám něco s nervem v oku, chodim s tim do školy, vypadám jako kdybych dostala pěstí apod. Na oční jsem šla ve středu v půl sedmí, v devět mě milostivá zapsala a v deset jsem přišla na řadu. Samozřejmě, že i přesto, že jsem skoro neviděla na jedno oko šla do školy, geniálně jsem se strefila zrovna do matiky, což mi došlo až cestou v autobuse, takže jsem musela odložit Gossipky (ano, opět to čtu protože zjišťuju, že si to už vubec nepamatuju) a vzala jsem do ruky matiku, muck. Nakonec jsem asi pět minut stála před dveřma do třídy, a přemejšlela, jak sformuju větu, že jsem byla u lékaře. Nakonec jsem vešla a řekla ,,Brý den, já jsem byla u lékaře." Easy way.

Dneska jsem udělala sračky do ajiny, čeká mě děják a víkend strávim někde v klidu a SAMA! Budu se válet až mi z toho bude zle, budu jíst jak budu chtít až mi bude blbě a budu si dělat co chci! A taky se budu učit, ale znáte to, nejhorší nakonec.
Jinak super trapas ze suplování dějáku. Profesor, kterýmu ve třetí lavici nerozumíte, a na mým místě v poslední řadě ani nevnímáte, že mluví, je to nejhorší. Myslela jsem si, že to je naše učitelka na děják, ale tohle bylo mnohem a 100x tolik horší.
Měli jsme si dělat zápis ze Střední říše Egypta, tak jsem chvíli něco dělala (4 řádky, 2 ještě z minulý hodiny, jeden dobrej a ten čtvrtej patřil už k Nový říši, boo) Pak jsem se nudila, tak jsem dělala píčoviny, on si toho všimnul a řek něco jako ,,Hiajidjiahdihaidha.. tam vzadu." Z toho jsem pochopila, že mluví na mě. Z pozice ,,Jsem na židli ale snažim se co nejvíc lehnout" jsem se napřímila a řekla ,,A prosim?" Protože jsem ho vlastně neposlouchala. On něco řek, to jsem absolutně neslyšela, ale bylo mi blbý se znova ptát, tak jsem prostě přečetla ten jeden jedinej dobrej řádek mýho zápisy. On se divně zatvářil a začal se zase bavit se šprtama v předních lavicích. No co, se neposeru.
No, asi bych to tak nějak uzavřela tím, že o víkendu budu nabírat nový síly do dalšího tejdne, snad to přežiju, a jakoby mam celkem dost plánů, co bych ráda stihla, ale budu se věnovat asi jenom sobě, nebo tak něco, prostě udělám si tady private party pro dvě osoby [ já + nej kámoš Bobík (plyšák) ] a !!KONEC!!

A taky budu doufat, že za ty 2 dny se moje oko vrátí do původního stavu. Neni to celebrejt mít každý oko jiný. Když jsem v úterý stála ve frontě, a prohlížela si (v tý době ještě normální oči) na displeji mobilu a řikala ,,Vypadám jako vietnamec!" tak to jsem ještě nevěděla, jak budu vypadat ten další den. Zlatej kámoš ze skupiny Aj, kterej mě utěšoval že nevypadám. Kujůů mocinky.
A taky bych si měla konečně začít vybírat co chci na Vánoce, ale o tom zase jindy...