Září 2011

Sexy příklad

25. září 2011 v 19:07 Diary
Proč mi nikdo nechce pomoc se příkladem na matiku? :(


matika je zlo!

Zájmy: odpočinek, relaxace, nabírání nových sil, válendo.

23. září 2011 v 21:30 | Verúča |  Diary

Tak promiň mami, ale nevim jestli víš, co dělám zatímco ty v noci spíš. Jednou se probudíš a možná pochopíš, že jsem furt jako dřív.

Hmmm, už ani nevim, co je to volnej čas. Definovala bych to asi takto: Volný čas je čas, kdy můžeme dělat něco, co dělat nemusíme. A právě o tom mluvim. Nejenže se na mě začínaj projevovat gymplový postihy, ale zároveň už vážně nevim, co dřív. Ještě, že je víkend. Odřekla jsem Koso, nebudu se někam srát, když můžu bejt doma, uklízet, učit se, lakovat nehty a válet se. Ale myslim, že nakonec stihnu jenom ty první dvě věci.
Dalším faktem je ten, že mam 3- z matiky. Supééér, mohlo to bejt horší. Nejdřív jsem všem tvrdila ,,No asi budu mít jedničku." a nakonec přitáhnu tři mínus. Ale tak co, se neposeru. Potřebuju ještě 5x tolik bodů co mám teď (5x4) abych nepropadla. Myslim, že budu ráda když skončim se čtyřkou z matiky a fyziky.
Takže to byla záležitost se školou, zvykla jsem si dodržovat pravidlo Nejdřív práce, potom zábava, ale v praxi to u mě vypadá spíš Nejdřív práce a potom práce co jsem neudělala v předešlej den. No way...
Taky musim přečíst o víkendu 11 kapitol Chrámu matky Boží, protože jsem si já kráva vzala prezentaci na ČJ, která bude hned jako druhá. A ztratila jsem knížku z knihovny, která ani nebyla moje. No to je se mnou už uplně v prdeli...
O víkendu bych ráda:
  1. napsala nějakej smysluplnej článek, ve kterým bych nezmiňovala školu
  2. zkulturnila se, ten osranej lak na nehtech (ten zbytek co ho tam je) vypadá příšerně
  3. uklidit pokoj (sice jsem všechny ty věci co byli na zemi srovnala, ale první pohled mate)
  4. uklidit vlastně celej byt
  5. uklidit si v životě a notebooku
  6. vyfoukat z klávesnice drobky
  7. myslet optimisticky, už sem emo dost
A jinak co sem dělala celou dobu, co jsem žila.. No ani nevim co sem dělala, najednou mam problém něco otevřeně psát, je to jako kdyby si to za 5 minut měl přečíst někdo.. nevim kdo.

Nebudu dělat že se toho bůhví kolik stalo, byla sem v Koso, no to nebudu komentovat, v nový třídě sem asi za kreténa, ale tak o tom třeba jindy. Ale jakoby chodim tam docela ráda, což je uplně divný tyvole. Fakt prostě se tam i těšim, nevim čim to je (no možná vim ale radši nevim nic). A nějak seru na to jak vypadám. Ne doslova, pořád se maluju a češu a snažim se vypadat normálně jak jen to jde, ale dřív bych nenamalovaná nešla ani s košem, ani do Penny ani nikam. A teď jdu s košem jenom v třídnim tričku, kalhotkách a nenamalovaná. A do Penny taky. A ke kámošce tak jezdim taky, a od ní domu taky. Ale tak to už jsem víc oblečená a mam sluneční brejle, co kdybych přece jenom potkala někoho žejo :D

Na téma Ticho nebudu asi psát nic, protože mě to téma nezajímá. Jasně, ticho tu je. Brácha je pryč takže tady neslyšim žádný ,,..našeho kandidáta Františka Laudáta. Máte tu dohodu? Tak mi ji ukažte když je tajná!" ani ,,Mají palááááce!" ani nic podobnýho. I když jak tak nad tim přemejšlim, asi by byl článek o mojí rodině celkem zajímavej. Ale neni čas, timpádem neni článek. Ale moje rodina je, díkybohu.

No jinak se mi zdaj uplně vyprcaný sny, třeba že sme měli začarovanej byt a táta mi řek ať si vezmu žehličku a makeup že musíme zmizet. Tak jsem si to zbalila. A v chodbě pořád blikali divný světla a kuchyňská linka byla nakloněná. To byli znaky toho že se u nás v bytě děje něco paranormal. Nechápu to, protože naklonená linka je uplně píčovina ale tak co :D

prcá mě matika!

15. září 2011 v 19:08 | Verúča |  Diary
Mam pocit, že jsem hrozně chytrá, ale já jsem chytrá jenom doma, se sešitem v ruce, nebo v lavici. U tabule podávám většinou slabší výkon. Matika s nejhoršim učitelem rozhodně není med. Zezačátku jsem se aspoň snažila bejt vzorná, ale teď si otevřu u lavici okno, házim na zem papírky abych se uklidnila a kreslim si do sešitu. A pořád se snažim dávat pozor a chápat všechny ty písmena kombinovaný s čisly, co vzkvétaj pod rukou profesora na tabuli. Nikdo neřikal že to bude lehký, ale já si myslim že zvládnu vše.

Zvládnu školu, zvládnu matiku.

Nemam čas se nějak rozepisovat, ani nemám čas na nějakej osobní život. V sobotu možná s kámoškou kaleníčko, ale nevim to jistě, protože... no jo, možná jsem šprt. Jenže šprti jsou většinou chytrý a já jsem ráda když dám dohromady základní věci.

O víkendu se odreaguju, naučim fyziku (možná...), naučim chemii (určitě) a hlavně už žádnej chlast. Jednou zatčená jsem byla, po druhý už bych ráda kontrolovala to co dělám. Akorát teda s Jarlou jednoho panáka na tykačku a tanec na tykačku. A potom možná i s jinejma lidma bych si dát mohla..

Myslet bolí, ale nemyslet už taky

10. září 2011 v 10:44 | Verúča |  Diary
Možná delší článek, děje se toho hodně...

Nebudu psát věci, jakože musim chodit do školy a je to hrozný. Nebudu psát, že mě to absolutně unavuje, a že chodim občas spát v 18:30 a i přesto jsem ráno mrtvá. Taky si nebudu stěžovat na lidi ze třídy, protože jsem mohla dopadnout o hodně hůř. A navíc si myslim, že sem si se všema tak nějak padla do oka. A jestli ne tak to mě vuubec nezajímá :D

Včera když jsem šla s Terúčou do školy, tak jsem potkala zmrda. Kubu. Nevim co je mi do něj, každopádně když jsem šla pěšky ze školy, potkala jsem ho zase. A večer mi psal. To ať si chlapec nezvyká, to ne tohle. Nějak mě to ale nevzrušuje, nezajímá mě že mi napsal protože mě nezajímá celkově. Nadosmrti zkoncovali! Jsou e-e! (prej jak žiju a proč nezdravim. bez něj fajn a protože mě nezajímá)
Jasně, bylo to pro mě těžký, ale teď už je za mnou dávno. Všechno jednou přejde.

Jináč jsem byla 3 dny na adapťáku. Byli tam i jiný školy, takže jsem potkala nějaký lidi z mý ex-třídy, ale to mě taky nějak nevzrušuje. Nejdřív jsem myslela že chcípnu. Ale možná díky tomu, že jsem to všechno čekala horší tak se to všechno zdálo lepší. Nejvíc mě dostávali hry při kterejch sme se měli seznámit, jako např. že jsme v noci měli udělat skupinky pod kopcem, a po jednom vyjít nahoru se svíčkou (nic jsem s ní neviděla, tak jsem ji přikrejvala rukou a cestou dolů mi zhasla) a nahoře si zapamatovat z textu na papíře co nejvíc. Nejenže jsem lezla nějakým křovím, a přišla jsem navíc k úplně jiný skupině, ale taky jsem se seznámila s lidma, který už teď neznám. Přidávaj si mě na facebooku lidi, se kterejma jsem se údajně seznámila na adapťáku, ale já je neznám. Vubec, sorry no :D
Když jsem se vrátila z adapťáku a našla byt po bráchovi a tátovi v hroznym stavu, myslela jsem že se zbláznim. Na sušáku bylo oblečení, který jsem věšela před odjezdem a řekla jim ať ho sundaj, a na lince se hromadilo nádobí + to, který jsem před odjezdem umyla. Je to boj.

Jináč docela veselý sny na adapťáku a pak i doma, no..

1) Jela jsem výtahem s mym novym spolužákem, a on se mě ptal do jakýho patra. A já že do prvního, a on se mě zeptal proč ne do 69, že prej si to užiju. Aha no, super sen :D

2) Šla jsem do bazénu, ale byl nějak soukromej, a nakonec mi řekli, že místo 40,- musim zaplatit 3 000 Kč.

3) Ležela jsem u sebe na stole a vedle mě stál můj bejvalej ale i současnej spolužák. Já měla na sobě kraťasy a řekla jsem mu ať mi je sundá, ale on mi sundal i kalhotky a potom to rozhlašoval všude po městě.

Jednou bych mohla mít nějakej sen, co bude mít význam.

A jeden fakt na konec: Když jsem šla na gympl, myslela jsem si, že toho dost nevim. Ale teď zjišťuju, že nevim nic.

Jak se zaručeně ztrapnit?

3. září 2011 v 10:34 | Verúča |  Diary

Tenhle článek bude především o škole. Vlastně asi úplně o škole a o tom, co se děje. Zní to hrozně divně, ale jsem na střední. Konkrétě na gymplu.
První den byl strašně zvláštní. V autobuse sem jela s jednim spolužákem ze základky, a jediná pozitivní věc byla, že mi na zastávce u gymplu čekala nejka kámojka Terúča, která je na gymplu už druhej rok takže ví jak to pořádně nakalit. Nevim, jak bych to zvládla bez toho, kdyby mi neřikala co a jak. Asi nijak, byla bych v píči no :D
Ve třídě jsem si sedla na moje tradiční místo, vzadu u vokna. Easy way. Vedle mě si sednul nějakej kluk, konečně aspoň vim, jak se jmenuje. Celkem mě ale nezajímá. Proběhly takový ty sračky ve třídě, představil se třídní učitel, prohlídka školy a taaak. Divný!
Druhej den byl o MNOHO lepší. Seděla jsem už vedle jedný holky, takže jsem si připadala hned líp. Všechno probíhalo tak nějak jak mělo. Sice jsem třeba šla po chodbě a viděla někoho, o kom jsem si myslela, že se mnou chodí do třídy tak jsem se k němu hned přisrala, ale to mi je celkem jedno :D
O přestávce na oběd nebo co to je, jsem šla s Terčou na párek v rohlíku a americký brambory. Stála jsem u okýnka, a myslela jsem že za mnou ve frontě stojí Terka. Tak jsem se ani neotáčela a jenom jsem za sebe podala peněženku se slovy ,,Strč mi to tam" (do batohu), jenže za mnou nestála Terka ale nějaký kluci, a ona stála někde 100 metrů daleko ode mě. Takže celkem trapas, ale je mi to jedno. A nakonec jsem dostala ty americký brambory a řikám ,,Prosimvás mohla by ste mi k tomu dát nějakou vidličku? Jo aha vona tam je. Tak dik, nashle."

Snad bude všechno v pohodě..

V tý třídě jsem nejdřív znala jenom 3 lidi od nás ze školy a pár holek, který tam už měly jiný kámošky, ale teď mam pocit, že sem se docela luxusně přisrala a mělo by to bejt oukejíček :D

A v pondělí adapťák, nekomentuju a neřikám nic. Jenom, že se bojim. Když jsem se ptala holky, co vedle mě sedí co si bere za zavazadlo, tak prej že batoh nebo nějakou malou tašku. Já jedu, btw, s kufrem. Takže... :D


Zdáááár.